Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi koněm

Kolik jazyků umíš, tolikrát jsi koněm

Mluvit se zvířaty je romantická představa, které se často držíme od dětství až do dospělosti. Hodně lidí, kteří pracovali se zvířaty, často ostatním představují své verze “zvířecí řeči”, odkazujíc se přitom na svá pozorování chování zvířat a na to, že právě jejich způsob komunikace je ten správný a přirozený.

Třebaže něco málo máme se svými zvířecími parťáky podobné, kupříkladu energie, se kterými jdeme do vzájemného kontaktu, nebo výhružná či obranná gesta. Tvrdit, že jen na základě těchto základních podobností už mluvíme “koňskou řečí”, mi přijde více než odvážné. Třeba proto, že moje cenění zubů znamená úsměv, řehtání mi zdaleka nejde tak dobře, jako našim koním, a frkám jen, když jsem nemocná… Je těžko rozehrát celou jemnost mezikoňské komunikace s tak chabými výrazovými prostředky, které oproti našim koním máme.

Nikdy bych si tak netroufla říci, že mluvím jejich řečí. Ale přesto jsem schopná najít univerzální jazyk, kterému porozumíme já i můj kůň. Jazyk se základními dorozumívacími prostředky a jednoduchou gramatikou, ve kterém v každém tréninku mohu vést se svým koněm dialog. Tento univerzální jazyk je jazyk klikr tréninku. Přenos informací od nás ke koni a od koně k nám, díky kterému nám půjde vše snadněji. Pojďme se podívat na takový základní slovníček klikr tréninku s koněm.

KLIKR

Klikr sám o sobě má v tomto jazyce mnoho funkcí. Už víme, že je “marker” – označuje přesně v čase okamžik, kdy koník dělal, co se nám líbilo. Víme také, že je tzv. “bridge” – tvoří most právě mezi takto označeným okamžikem a odměnou, kterou za svou snahu koník obdrží. Přesněji řečeno je klikr zároveň tzv. “terminant bridge” – ukončuje chování, po zaznění kliknutí koník může skončit s tím, co právě dělal, protože už získal informaci o tom, že to pro teď stačí a odměna je na cestě.

Protože se s klikrem spojuje spousta dobrých věcí – pocit úspěchu, radost z očekávané odměny, je také svým způsobem sekundární posilovač, už kliknutí samo o sobě způsobí záchvěv radosti.

Pozor ale na jednu věc – nespoléhejte jen na klikr sám o sobě, že koníka “odmění”. Sekundární je do češtiny přeformulováno jako “druhotný”, tedy méně podstatný, mající svou sílu právě jen tehdy, pokud spojení s primárním – důležitějším – posilovačem přetrvává. Proto až na výjimečné případy co nejčastěji po kliknutí následuje odměna, abychom toto spojení druhotného klikru s primární odměnou zachovali.)

Ale především, bavím-li se o jazyce klikr tréninku, je klikr nositelem informací. Koník odkloní hlavu – klik – “teď jsem to udělal správně, to je ono!”. Koník zdvihne nohu, klik – “ano, o tohle teď jde, mám pracovat s nohou!”. Koník se nosem dotkne targetu, klik… “ANO! teď je mi to jasné, když se takhle dotknu nosem, pokaždé to klikne a já získám odměnu!”

Proto v kterékoliv tréninkové lekci myslete na to, že chceme koníkovi předat co nejvíc informací, co nejvíckrát mu kliknout a odměnit ho. Ve vědě existuje takový zvláštní pojem, kterému se říká “clicker rating”. Označuje se tak počet kliknutí za časovou jednotku. Proč má význam něco takového sledovat? Protože i nejlepší trenér se občas “sekne” a označí nějaký nesprávný okamžik. Jenže, když za minutu kliknu 30x, a z toho se dvakrát spletu, pořád to znamená, že jsem koníkovi sdělila 28 správných informací o tom, k jakému chování se právě dostáváme. Když ale za stejnou minutu kliknu jen 5x, a z toho se 2x spletu? A jéje, už to znamená, že koně pletu, polovina předaných informací je chybná a brzy by takový trénink přestal bavit koně i nás. Proto je důležité co nejčastěji kliknout, aby koník měl dostatek informací a snáze tak i přes naši občasnou chybku získával co nejpřesnější informace o tom, jaké konkrétní chování právě spolu budujeme.

ODMĚNA

Stejně důležité informace nese i místo, kam doručujeme koníkovi odměnu. Častokrát jsme zmiňovali tzv. manners, způsoby chování u přebírání jídla koněm. Tedy nejčastější naší informací předávnou s odměnou po kliknutí je místo, kam tuto odměnu koníkovi dáváme – s hlavou lehce od nás, tak, aby na odměnu nespěchal. Pokud se takové dávání pamlsků stane pravidlem, koník brzy po kliknutí sám lehce odkloní hlavu, protože očekává odměnu na tom svém stálém pravidelném místě, které je např. 10 centimetrů před jeho nozdrami v přímém směru hlavy od těla.

Není to však jediná možnost, jak odměnou předávat koníkovi nějakou informaci. Stejně tak, učíme-li koně například obcházet kužel, můžeme po každém náznaku krůčku směrem ke kuželu koníkovi dát odměnu ve směru pohybu. Tedy když se koník bude blížit ke kuželu, můžeme mu odměnu za krok dát ve směru pohybu za kužel, takže koník ji tam bude i příště očekávat, a snadněji ho tak napadne udělat krok ve směru očekávaného umístění odměny – vy kliknete, odměníte opět ve směru pohybu, další krok… a celé chování se vám tak může podařit “naklikat” mnohem rychleji, než kdyby se koník po každém kliknutí vracel pro odměnu zpátky k vám a pak měl znovu vycházet směrem ke kuželu. (Přičemž i tato verze je možná, jen bude trvat o něco déle, než když využijete možnost předání informace i umístěním odměny.)

Podobně nám může pomoci umístění odměny řešit situaci u koníka, kterého zpočátku velmi znervózňuje, že máte u sebe pamlsky, které má získávat za odměnu, ale on je tak nedočkavý… Může být pro něj snazší, když si v počátcích tréninku umístíte někam do společného tréninkového prostoru nedaleko vás třeba kyblík, a po každém kliknutí mu vhodíte odměnu tam. Brzy se tak koník naučí, že nemá smysl po kliknutí spěchat směrem k vám a tlačit se na vás, ale odměnu vždy získá až ve svém kyblíku. Teprve až povolí jeho nutkání spěchat pro odměnu k vám, můžete se opět vrátit k budování manners a učit koníka trpělivě čekat na odměnu i těsně u vás, jen s hlavou odkloněnou.

ZAČÁTEK LEKCE

V předminulém díle jsme psali o tom, co mohou být pro koníka podněty k chování, a že znamenají příležitost si vydělat. Jestliže tedy v tuto chvíli vejdete do ohrady za koníkem a v rukou máte kolečka na sbírání hnoje, pravděpodobně koník už dávno přišel na to, že nemá smysl vám v tuto chvíli nabízet sebezajímavější chování, teď se zkrátka necvičí. Když ale vejdete do ohrady, máte u pasu kapsičku na odměny a v ruce target, koník zbystří pozornost – právě jsme mu sdělili, že jsme připraveni pracovat, tréninková lekce začíná a má možnost si vydělat.

Nu ano, jenže takto by šlo jen o monolog, že? Je také potřeba mít informaci od koníka, že i on už je připraven pracovat, a že tedy tréninková lekce může být zahájena. Dokud nepracujeme na stresových situacích (o kterých si budeme povídat v některém z příštích pokračování seriálu), zdánlivě takovou informaci od koníka nijak nutně nepotřebujeme. Většina koní při přechodu na klikr trénink bývá nadšena a spíš může být složitější jim vysvětlit, kdy se NEpracuje, než že by byla potřeba mít od něj informaci o tom, že je už připravený pracovat. Přesto právě u takto nadšeného koně je dobré začít se spolu domlouvat na tom, jaký bude ten jeho signál pro vás, že ano, že můžeme začít.

Často takový signál o připravenosti pracovat vychází z vašich vítacích zvyklostí. Ne vždy je toto ale vhodné, z dále popsaných důvodů doporučujeme, aby v případě slůvka “jsem připraven” nešlo o žádné aktivní chování. Tedy vhodný je signál chováním např.: “postavím se tady na ten target”, nebo “postavím se do základní vodící pozice vedle svého člověka a hlavu lehce odkloním”. Proč nechceme, aby se signálem o začátku práce stalo třeba šťouchání čumákem do člověka? Protože aktivní chování dovede zvíře vždy nějakým způsobem zesilovat. A když je pak připraven on, ale ne my, může koník dojít k názoru, že ho prostě neslyšíme a on musí to své “JÁ MŮŽU” říct mnohem hlasitěji – šťouchne do nás více, lehce kousne, odstrčí nás…

Ne, to není nedostatek respektu ani nedodržení osobního prostoru – jen koněm nevhodně zvolený signál, který jsme ale přijali a sami utvrdili tím, že jsme po takovém chování vždy začali tréninkovou lekci, takže koník získal informaci, že právě toto funguje. Když si ale vyberete jako koníkovu informaci jeho chování “stojím v základní pozici s hlavou odkloněnou” – v takovém chování se moc zesílit a křičet nedá. Když koník bude stát “více” a pevněji, hlavu odkloní dál, nic z toho nás neohrozí, a přesto bychom měli tuto informaci o jeho připravenosti na trénink vnímat dostatečně jasně.

STOP, PAUZA

Když jde tréninková lekce dobře, máte s koníkem svůj rytmus nabízení, potvrzování a odměn, dostanete se v každé lekci o kousíček dál k žádoucímu chování, pak vše funguje, jak má. Nicméně ne vždy jde všechno tak snadno. Někdy podceníme plány, někdy nám koník neporozumí, nebo krok, který my považujeme za malý, je pro něj příliš velký a nemůže na to přijít, zkrátka někdy potřebujeme, aby nám koník dal najevo, že potřebuje pauzu. Dokud si nedomluvíme společný komunikační signál pro takovou situaci, koník nám to může dávat najevo chováním, které je pro něj sice přirozené, ale pro nás nežádoucí – často se koně v podobných situacích odcházejí třeba pást. Neznamená to vždy neposlušnost, jen jste si ještě nedomluvili slůvko potřebné pro sdělení, že vám koník nerozumí a potřebuje přestávku.

K vytvoření takového dorozumívacího “slůvka” může být tzv. “nulová varianta chování” – když zvíře neví, co konkrétně má tedy udělat, vždycky zabere, když udělá “tohle”. Taková nulová varianta může být například sklonění hlavy dolů, což je zároveň i relaxační chování, které pomůže koníkovi se uvolnit. Může to být postavení se na konkrétní target (místo na zemi), zkrátka cokoliv, co se vám podaří s koníkem snadno natrénovat a v čem bude mít koník dlouhou historii úspěchů a odměn.

Poměrně často se tato “nulová varianta chování” prakticky zaměňuje s chováním, kterým nám zvíře říká, že je připraveno pracovat. Já bych doporučila, aby toto chování bylo jiné. Jestliže v tréninku povedu s koněm dialog, pak by každé slovo mělo mít smluvený význam, smluvené chování by mělo být takové, jaké není zaměnitelné s jiným.

Jestliže jsem v tréninkové lekci se zvířetem, a to mi začne najednou nabízet stání u mě s hlavou do strany, co to konkrétně znamená? Ztratil se v procesu hledání správného chování, nebo mi říká, že je připraven pokračovat? Snaží se zabránit frustraci z lekce, která se nedaří, nebo je v pohodě a chce pracovat? Rozhodnutí, o co se konkrétně jedná, pak povede k různým důsledkům. Jestliže je koník rozladěný z toho, že se nám lekce nedaří, pak je na místě pauza, relax, uvolnění a v následující lekci se vrátíme o pár kroků zpět. Jestliže se ale koník cítí dobře a chce další práci, mohu v další lekci požadovat zvýšení kritérií.

Co když ale si budu myslet, že se koník cítí dobře, přidám v požadavku, ale on místo toho mi říkal, že mi nerozumí? No samozřejmě, lekce skončí nedobře, já i koník se rozhodíme a budeme dlouho řešit, co se nám to v lekci vlastně stalo… Proto, mohu-li doporučit, natrénujme si nulovou variantu chování jinou, než kterou s koníkem používáme pro signál “jsem připravený pracovat”.

Jak vlastně takový signál pro potřebnou pauzu s koníkem domluvit?

Řekněme, že chcete pracovat pomocí targetu pro dotyk nosem na laterálním ohnutí koně. Dáte target lehce do strany u plece směrem k zadní části těla, koník se dotkne, klik, odměna. Dáte target dál, koník se ohne víc, klik, odměna. Dáte target ještě dál, koník ale doposud není takto protažený a neumí udržet svaly dostatečně dlouho pro potřebnou délku doteku, a tak jeho snaha bude vypadat, jakože se po targetu jen ožene. Z našeho pohledu to není to, co jsme chtěli, proto neoznačíme a zkusíme znovu. Koník znovu dělá, co může, ale nám to nestačí, koník začíná být nervozní, proč to nefunguje, my začínáme být nervozní, vždyť to doteď tak hezky šlo… a už se řítíme někam do neporozumění. V ten okamžik mohu koníkovi zavelet “hlavu dolů”, a pokud cvik splní, kliknout a odměnit.

Budu-li používat pravidelně v těchto situacích, kdy si s koníkem v klikr lekci přestávám rozumět, stále stejný signál pro stejné chování, časem mi ho koník nabídne sám, a jakmile se ztratí v tvarovací lekci, dá mi to najevo tím, co přece vždycky fungovalo – dá hlavu dolů. Takový okamžik vždycky aspoň krátce odměníme, dáme si spolu s koníkem pauzu a v následující lekci se vrátíme o pár kroků zpět.

JDEME NA TO

Znáte to, když se vám práce nedaří, máte do ní menší a menší chuť, jste naštvaní a nemáte náladu s tím vůbec začínat. A tohle se v neúspěšných trénincích stává i koním. Jak si náladu zlepšit a sebe i koníka “nahodit” pro další pokračování?

K takovému návratu dobré nálady a chuti pracovat vám může hodně pomoci oblíbené a snadné chování, které koník dobře umí a hodně ho baví. Může to být oblíbený trik, nebo třeba i jen tak snadná věc, jako zvednutí nohy, které odměníte víc, než obvykle. Koník si říká: “jéé, to znám, to je v pohodě, a dneska se dává jídlo i za jednoduché věci, prima, tak jdeme na to!” Je snadné vybudovat si několik takových jednoduchých chování, které koník začne mít rád, a které vám pomůžou vždycky spravit společnou náladu, naladí vás i koně “na úspěch” a můžete pokračovat i se složitějšími věcmi.

Jak taková chování mohou vypadat je jen a jen na vás a vašem parťákovi. U nás je to třeba nose touch na dlaň, sklonění hlavy, strčení hlavy do ohlávky, zvednutí nohy, nebo třeba i jen povel stůj s prošáháním koníka po hřbetě a stranách těla. Ale pro každého koníka takové zvedače nálady mohou být jiné, zkoušejte, dívejte se, co vašeho koníka baví, a takové jednoduché věci zařaďte často do tréninku a co nejvíc odměňujte, aby z nich měl kůň co největší radost. Občas se vám pak budou taková chování hodit pro nalezení té správné tréninkové atmosféry.

POKRAČUJ, JDEŠ NA TO DOBŘE

Pokud už je koník zkušený a my pracujeme na prodlužování trvání chování, může nám velmi pomoci tzv. “keep going bridge”, tedy signál, kterým koníkovi říkáme, že to, co dělá, dělá dobře, a když ještě chvilku vydrží dělat to stejné chování, přijde klik a odměna. Jedná se tedy také o přemostění od chování k odměně, ale na rozdíl od kliknutí nemá keep going bridge chování ukončit, ale naopak podpořit koně v jeho pokračování. Je dobré si pro takové situace vytvořit specifický zvuk nebo hlasový povel, který budeme v dané situaci používat. Příkladem takového signálu může být často používané mlaskání pro udržení tempa v klusu, nebo třeba protáhlé dlouhé “aaanooo”, pokud podobný zvuk nepoužíváme jako marker místo klikru.

Naučit koníka keep going bridge pak znamená zařadit tenhle nový zvuk tam, kde víme, že je pravděpodobné, že koník chvíli vydrží – třeba pokud zdvihne nohu, “aanooo”, ještě pár vteřin počkáme, a teprve pak přijde kliknutí a odměna. Podobně to jde u výdrže se skloněnou hlavou nebo u odložení. Teprve když koníkovi představíme tento nový signál u statických chování, můžeme ho začít používat i u chování aktivních, tedy pohybových, kde nejprve bude pauza mezi pokračovacím signálem a klikrem jen pár vteřin, a teprve postupně můžeme čas mezi tímto signálem a kliknutím postupně prodlužovat.

KONEC TRÉNINKOVÉ LEKCE

Tenhle signál bývá obvykle zcela jednoznačně na naší straně a je jen a jen na nás naučit koníka mu dobře rozumět. Především je to o naší důslednosti, které míváme v tréninku tak pramálo. Koně práci s klikrem milují, bohužel obvykle tolik, že neví, kdy přestat, a nebo prostě vůbec přestat nechtějí. Ale stejně jako malé děti jsou pak přetažení, protivní a začínají se domáhat víc, než bychom považovali za slušné. Proto je signál o konci lekce jedním z nejdůležitějších signálů, které koně, se kterými pracujeme formou klikr tréninku, potřebujeme naučit.

Signál o konci práce může být opravdu různý, jak jen vám bude vyhovovat. Klikr trenéři u koní všeobecně vypozorovali, že je koni srozumitelnější, jedná-li se o signál s výrazným gestem a zvukovým doprovodem (“Konec!”, “Končíme!”). Gesto může být od ukázání prázdných rukou, přes vrtění dlaněmi až po založení rukou křížem přes sebe, prostě cokoliv.

U některých koní pomáhá, pokud je součástí signálu také to, že trenér vysype zbylé odměny na zem a nechá je koníka hledat a baštit. U jiných koní je potřeba na začátku tréninku signál utvrdit i tím, že trenér odejde od koně z ohrady na nějakou dobu pryč, a po návratu už u sebe žádnou kapsičku s odměnami ani target nemá. Současně se signály pro ukončení práce je potřeba z dosahu koně odstranit všechny tréninkové podněty (targety ap.), je-li to možné, aby koník měl co nejméně možností marně se snažit nadále.

Co by ale mělo platit pro jakékoliv ukončení lekce, je to, že i kdyby se v ten okamžik kůň postavil na přední a u toho zatleskal ušima, už žádné další kliknutí a odměna z vás nevypadne, a to po dobu nejméně několika minut. Nikdy, nikdy a za žádných okolností, i kdyby měl koník právě ten geniální nápad, na který jste celou tréninkovou lekci čekali.

Jakmile toto pravidlo jednou, dvakrát porušíte, uděláte ze svého koně závislého gamblera: začne zkoušet, co vás znovu zapne, a bude to zkoušet pokaždé, kdy vás uvidí – a bude protivný, když se mu to nebude dařit. Jenže to vaše nedůslednost ho k takovému chování dovedla, ne to, že pracujete s pamlsky a on je chce. Jakmile budete u signálu o konci lekce důslední, koník přestane brzy nabízet, když to nebude mít smysl, a vy snadno oddělíte běžnou péči kolem koní v ohradě nebo stájích od cílených tréninkových klikr lekcí.

Pamatujte na to, že pro většinu koní je signál o konci lekce zklamáním, v podstatě jde o negativní trest (odepíráte koníkovi odměny), proto doporučuji před konec lekce koníkovi zařadit jen pár snazších chování, které už nemusí složitě vymýšlet, tato chování odměnit jen lehce a pak najít způsob, jak koníkovi konec lekce co nejvíce ulehčit.

Může to být zmíněné vysypání pamlsků na zem, může to být odejití za ohradu, ale třeba také to, že už u koníka jen tak stojíte a podrbete ho, pošlete ho pást, nebo si sednete k němu do ohrady na zem, pokud o vaši společnost stojí, ale zároveň ho jen vaše pouhá přítomnost nenutí začít znovu nabízet chování. Jak ukončit lekci co nejpříjemněji právě pro vás a vašeho koně, to budete vědět nejlépe právě vy. Vy jste totiž trenérem svého koně a znáte ho lépe, než kdokoliv jiný.