Když klikr trénink nefunguje

Když klikr trénink nefunguje

Nejčastěji řešeným problémem “proč nemohu využít klikr trénink” bývá špatná zkušenost člověka, že kůň, kterému jsou podávány pamlsky, se může stát koněm obtěžujícím – šacuje, dobývá se do kapes a rukou, strká do lidí a jinak si je vynucuje… Jenže – je to skutečně vina pamlsků? Co udělat jinak?

Kdyby nás nikdo nenaučil slušnému stolování a použití lžíce, a my bychom polévku srkali přímo z talířů – byla by to vina polévky? Koně, kteří jsou neodbytní v dobývání pamlsků, jsou obvykle koně, které nikdo nenaučil pravidlům a okolnostem, za kterých se pamlsek dá získat. Tyto pravidla jsme několikrát zmiňovali pod názvem “manners”. Zjednodušeně řečeno jde o to, naučit koně, že se pamlsky získávají právě a jen tehdy, když se chovají podle pravidel, která jsme je dříve naučili. Například, že odkloní hlavu nebo jen prostě klidně stojí. Manners jsou tedy “pravidla slušného chování” v nejrůznějších situacích, která je ale nejprve nutné koníka naučit.

Že jste to zkoušeli? A nefunguje? Možná, že se nedařilo, protože to, co jsme koníkovi nabízeli, pro něj bylo příliš silné lákadlo. Koník, který prozatím netuší, jaká cesta povede k získání pamlsku, a současně je mu nabízen pamlsek, na který má opravdu velikou chuť, se dostává do ohromného vnitřního konfliktu. Je jen málo ochotný přemýšlet nad okolnostmi – prostě ho chce teď a hned a “naval”. Řešením je, že mu nabídneme něco mnohem méně lákavého. Tím získáme prostor, ve kterém bude koník schopný více myslet. Hledejte ty správné  pamlsky a třeba si i poznamenejte, jak jsou které pro vašeho koníka významné, později zjistíme, že rozlišení hodnoty odměn nám může v tréninku velmi pomoci.

Máte pamlsek, který koníka láká jen málo, a přece vás o něj šacuje? Možná, že koník už má nějaké naučené zlozvyky ohledně jídla a šacování považuje za své “manners”, za svou cestu k získání jídla, která už mu přece tolikrát fungovala. Zkuste začít pracovat na klidném způsobu braní pamlsku tak, že zůstanete za ohradou. Zabráníte tak koníkovi dostat se k vám a začít s nepříjemným chováním, aniž byste se museli “bránit”. Stačí na okamžik odstoupit od ohrady. Nebude-li koník moci zopakovat svůj zlozvyk, přiměje ho to přemýšlet nad jinou cestou, jak pamlsek získat. A díky jeho zapnuté hlavičce získáme možnost začít ovlivňovat, jak přesně ta cesta bude vypadat.

Stane-li se, že koník ztratí o nabízenou odměnu zájem, je možná pro něj zkrátka příliš těžké ji získat. Zjednodušte úkol, který má koník splnit, a zkuste odměnu s větší hodnotou, něco zajímavějšího. Až pochopí koník základy manners dle vašich představ přes ohradu, budeme pokračovat už uvnitř a jako odměnu si opět vezměte něco méně zajímavého, aby pro vysoké vzrušení koník nezapomněl, co se právě naučil.

Čím více zkušeností s tím, jak to s pamlsky chodí, koník bude získávat, tím snadněji se vám s ním bude pracovat. S přibývající zkušeností si koník tyto “manners” osvojí, zobecní a ty pak budou fungovat s jakýmkoliv typem pamlsku, o který stojí a se kterým právě budete chtít odměňovat.

Koník pochopil manners, ale zkoušíte-li začít s tvarováním, shapingem, koník “nic nenabízí”?  Na tohle může být trochu těžší odpovědět. Velmi často se potkávám s lidmi, kteří mají koníky dospělé, a s klikrem začínají ať už proto, že je tento způsob tréninku zaujal a jsou zvědaví, nebo proto, že mají nějaký problém, který se nedařil dosavadním tréninkem vyřešit. Oba tyto případy mají jedno společné – koníci už mají několikaletou zkušenost s jiným typem tréninku. Třebaže existují výjimky potvrzující pravidlo, obvykle ostatní formy tréninku nepočítají s vlastní kreativitou zvířete, nepodporují ji, spíše jen utvrzují správné reakce na požadavky trenéra. Koník se tak učí hledat správné odpovědi na požadavky svého trenéra, ale také ví, že přílišná vlastní aktivita je nežádoucí a obvykle vede k tomu, že trenér chování koníka nějakou formu zkoriguje, aby se kůň vrátil chováním tam, kde ho trenér potřebuje mít.

Nemusí jít o žádné drastické korekce ani fyzické tresty, jen se koník naučí, že vlastní aktivita a nabízení je nežádoucí, že má čekat, kam jej trenér navede, a podle toho se zařídit. Mnoho koní může být v takovém systému spokojených, pokud jsou požadavky kladeny od jednodušších po složitější a trenér vede zvíře srozumitelně. Nicméně tvarování v klikr tréninku je proces opačný – trenér se stává jen průvodcem po vlastní aktivitě koně, zpočátku úkoly nezadává a jen označuje klikrem okamžiky, kdy kůň sám přichází na to, co se od něj čeká, a také tyto okamžiky vlastní aktivity koně po kliknutí odměňuje. Teprve když koník pochopí nějaký celek chování, trenér mu ho pojmenuje, a jako by koni sděloval: “Tak, to, co teď umíš, se jmenuje tak a tak, a až ti řeknu, máš příležitost si vydělat tím, že provedeš přesně tohle chování, které už umíš”.

Dostáváme se tedy k tomu, že pokud s koněm, který dosud pracoval jiným typem tréninku, chceme začít tvarovat, koník nám nerozumí. Nikdy jsme po něm vlastní aktivitu nechtěli, ba naopak, často byla i nežádoucí, měl reagovat pouze pokud jsme mu k tomu dali nějaký podnět. Tak proč teď krucinál jen tak stojíme a nic po něm nechceme, co on s tím? Co má od nás čekat? Někdy tak může být začátek trochu těžší. Co teď?

Máme několik možností řešení. Nejjednodušší je zkusit jako první “tvarování” a využít tak toho, že koně bývají od přírody zvědaví. Pokud jim ukážeme něco nového, mívají o to zájem – natočení hlavy, krku, čichnutí… najednou tu máme spoustu vlastní aktivity zvířete, kterou můžeme klikrem označit a následně odměnit.

Možná, že pro některé koně je i natažení hlavy k předmětu příliš velkým úkolem – zkuste pro začátek kliknutím označit jakýkoliv pohyb zvířete, střihnutí ušima, nepatrný pohyb hlavou (napoprvé klidně i od předmětu pryč), posun nohou… Je to hra, ve které chceme naučit koníka, že teď se jakákoliv vlastní aktivita cení, a chceme ho v hraní této hry podpořit. Nečekejme na žádné výrazné a velké projevy chování zvířete, ale berme zavděk čímkoliv, co nám pomůže mu sdělit, že teď se cení jeho vlastní aktivita a kreativita. Poznámka na okraj – záleží, jakým tréninkem si kůň prošel dříve a záleží také na jeho typu osobnosti, jak si dosavadní trénink bral. Ale u některých může trvat opravdu dlouhou dobu, než získají odvahu a důvěru zkoušet nové věci, buďme proto s nimi trpěliví 🙂

Mám problém s konkrétním chováním, kůň stále nerozumí, co po něm chci, co s tím? Pokud koník nedělá, co od něj očekáváme, nebo se o to ani nesnaží, pravděpodobně bude potřeba hledat řešení v jedné ze tří oblastí. Kůň chování nepředvádí obvykle buď proto, že nám nerozumí, nebo že chování neumí, nebo že ho nemůže dělat.

Když nám koník nerozumí… Možná, že očekáváme příliš velké kroky, a koník se ztratil v tom, co se mu snažíme sdělit. Zkuste se zamyslet, cestu k cíli rozmělnit na menší krůčky a označit a odměňovat i ty nejdrobnější náznaky které jsou části požadovaného chování. Dejme tomu například, že chceme, aby koník podal nohu. Cílové chování je zdvihnout nohu do vzduchu a nechat si s ní volně manipulovat. Pokud bychom přišli ke koníkovi a čekali, až zdvihne celou nohu, pravděpodobně bychom se ničeho nedočkali. Je to příliš velký požadavek na začátek.

Je potřeba rozdělit celé chování do vícero drobnějších krůčků, které mohu označit a odměnit: koník odlehčí váhu na noze, na kterou se soustředíme. Pokrčí nohu ve spěnce. Opře se špičkou kopyta o zem. Lehounce nohu nadzdvihne, třeba jen pár milimetrů. Pak centimetr, dva, tři. Pak ohne nohu i v karpu nebo hleznu. Teprve pak můžeme zdviženou nohu přidržet, nejdříve lehce, postupně pevněji. Postupně prodlužovat čas po který nohu držíme. Následně můžeme začít manipulovat, čistit nebo cokoliv, co potřebujeme. Vždy ale přidáváme navíc jen jednu věc – pokud právě pracujeme na prodloužení času po který má kůň nohou držet, nebudeme zároveň učit, že nohu může držet nejen pod sebou ale například nataženou dopředu.

Celý proces v postupných krocích může proběhnout během jedné, dvou lekcí, ale také třeba během šesti nebo sedmi lekcí. Vždy záleží na koníkovi a na tom, jak rychle pochopí, kam s klikáním směřujeme.

Je dobré držet lekce kratší a zábavnější – náročnost úkolů nastavené tak, aby koník během krátké lekce uspěl mnohokrát. Například během 5 minutové lekce 20-30 odměněných chování. Pět nebo deset úspěšných chování během stejné doby je obvykle velmi málo. Jestliže se na trénink pomocí klikru díváme jako na rozhovor se svým koněm, pak kliknutí a odměna jsou v tomto rozhovoru předávané informace. Když je jich málo, nebo jsou nesrozumitelné, může se rozhovor stát poněkud frustrujícím, a to pro obě strany.

Vždycky je lépe předávat co nejvíce informací i s rizikem, že tu a tam některá z nich bude chybná (kliknete v nevhodný okamžik, omylem, nebo se ukáže, že koník počátkem pohybu myslel něco zcela jiného, než v co jste doufali). Když bude chybná jedna z třiceti informací, pořád jste na tom lépe, než pokud předáte ve stejném čase informací pět, a z toho by ještě jedna třeba byla špatně… Proto se zejména na počátku nebojte klikat často a za cokoliv, co se vám zdá, že by mohlo vést ke kýženému cíli. Živý rozhovor bude pro vás i vašeho koně mnohem zábavnější.

Nesnažte se za každou cenu, dostat se hned v první lekci k cíli. Můžu s koníkem trénovat i hodinu, ale například zmíněnou lekci se zvedáním nohou proložím relaxačním odpočinkem (něčím, co má koník rád a uvolní ho to, pro hodně koní to bývá pasení). Potom přidám lekci jiného chování, následovanou opět relaxem. Teprve pak se znovu vrátím k lekci se zdviháním nohy. Za takovou hodinu tréninku mohu mít třeba dvě nebo tři oddělené lekce (sekvence klikání konkrétního chování).

Proč jsou tyto pauzy mezi lekcemi důležité? Malinko odbočím k teorii učení. Proces, kdy se zvíře snaží přijít na to, jak z nás dostat kliknutí a tím pádem odměnu, je jen první polovinou učícího procesu, fáze řešení problému. V pauze  pak nastává tzv. latentní perioda učení – vše se ukládá do paměti, zařazuje se k zážitkům podobného typu, asociuje se. Má-li zvíře dostatek času první fázi učení v klidu zpracovat, v pokračovací lekci už obvykle postupuje o něco rychleji, nebo alespoň není nutné se vracet o tolik kroků v tréninku zpět. Zjistíte tak, že pauzy pomáhají lepšímu pochopení toho, co právě zvíře učíte, a celý učební proces tak má rychlejší spád. Ne nadarmo se říká, že pokud se velmi trápíte s naučením nějakého chování a stále to není ono, máte to na několik týdnů dát k ledu a přestat se tím zabývat. Po pauze zvíře obvykle vyšvihne chování, jako by ho přece dělalo odjakživa – v době, kdy jste se činností nezabývali, proběhla latentní perioda učení.

Vraťme se zpět k variantě “když nám koník nerozumí”. Jedním z možných postupů tedy je zaměřit se na menší kroky v tréninku, rozdělit požadavek do několika menších celků a ty odměňovat.

Jiná situace je, jestliže pracujeme na komplexnějším chování, a koník najednou v nějakém prvku selže. Komplexní chování jsou složeny z dílčích chování. Ať už jde o řetězec, nebo jen celek složený z více částí, vždy bude výsledné chování jen tak silné, jako je nejslabší chování z řetězce nebo komplexu. Jestliže například potřebujeme ze sedla otevřít westernovou branku, a koník chápe stání u branky, když ji chytáme, chápe ucouvnutí a otevření branky a její následný průjezd, ale přesto pokaždé, když vydáme signál k couvnutí u branky, koník třeba uhne na opačnou stranu nebo odcouvá takovým směrem, že jsme nuceni branku pustit, může se nám to zdát jako neposlušnost. Ale také to může být tím, že jsme koníkovi nikdy nevysvětlili, že potřebujeme přesný směr, kterým má couvat, nebo jsme ho ještě nikdy nenechali couvat s tím, že držíme něco v ruce – natož branku pevně spojenou se zemí. Celkové chování je v tomto bodě tedy nejslabší, koník nám nerozumí a je tedy potřeba se vrátit k této konkrétní části celku a lépe jej dotrénovat.

Čímž jsme se dostali k variantě “koně jsme to nenaučili”, protože kůň jednoduše nemůže dělat chování, které neumí. Pokud vám koník nepředvede očekávané chování, je na místě se zamyslet, jestli našemu požadavku skutečně rozumí, jestli jsme ho to naučili. Opravdu má dostatek zkušeností s tím, že u ježdění s něčím manipulujeme rukou ze sedla? Opravdu už rozumí tomu, že se couvá na tento povel rovně? Opravdu už někdy pracoval na místě, kde je tolik diváků? Opravdu už někdy přešel i kovový most, nebo dosud jen dřevěné? Opravdu rozumí přenesení váhy v sedle, nebo jsme vždy používali i nevědomý přidaný signál rukou? A tak dále a tak podobně. Velkou roli ve spolehlivosti předvádění chování hraje proces zobecnění, generalizace.

Znamená to, že koník musí získat dostatek podobných zkušeností za různých okolností, aby chování skutečně uměl a rozuměl mu. Například naučíme-li ho, že se má nosem dotknout targetu, který v danou chvíli představuje plácačka na mouchy, ještě to neznamená, že se bude umět dotknout nosem všeho, co mu před něj dáme. Až když plácačku na mouchy vystřídá vařečka, plastová lahev, sprej s repelentem a naše bota, a třeba i pár dalších věcí, teprve tehdy si koník chování generalizuje, tedy dojde k názoru “když mi to nastaví před nos, mám se toho dotknout, ať je to co je to”.

Podobně je to tedy třeba s brankou – koník se naučí, že když když po něm chceme couvání na které se má soustředit, máme v ruce nejprve třeba lahev, později tyčku, bidlo, kterým se dotýkáme země, je pak už pro něj mnohem snazší, aby to bral stejně, i když držíme v ruce okraj branky. Nezapomínejme tedy popřemýšlet, jestli koník skutečně chování zná a chápe za co nejširších a nejrozmanitějších okolností. Zda jsme ho chování skutečně naučili.

Posledním důvodem je “koník chování nemůže předvést”.

Přiznejme si to, mnoho z nás má tendence když se něco nedaří, alespoň na okamžik si pomyslet, že kůň chování “nechce” udělat, spíše než že ho udělat nemůže. Ať tak nebo onak, je vždy mou první otázkou “Proč?” Jestliže rozklíčujeme důvody koníkovy náhlé neochoty, podaří se nám najít řešení příčin, ne jen řešení důsledků. Nemá smysl si říkat, “Je neposlušný, proto chování nedělá. To si nemůže dovolit, atp.”.

Příčin může být opravdu mnoho, a poměrně často to chce někoho zvenku, kdo se na věc podívá s jiným pohledem a možná pomůže rozklíčovat, co se v koníkovi děje. Nejčastější příčinou bývá stres – nové nebo neznámé prostředí nebo situace, nový člověk, který s koníkem pracuje, změna životního prostředí nebo zátěže, změna krmiva, špatně padnoucí sedlo, bolest, únava… Existuje spousta okolností, které nás v první okamžik nenapadnou, ale mohou mít velký vliv na právě probíhající neochotu koníka poslechnout. Určitým vodítkem může být i náš pocit, že se náhle změnilo obvyklé chování a reakce koně. A co je důležité, mnohdy mohou být odpovědí na to “proč nemůže” právě první dva důvody – “možná jsme ho to nenaučili”, nebo “nám nerozumí”.

Jsem přesvědčená, že při férovém a především srozumitelném tréninku, který koně baví, nemají důvod odmítat spolupráci. Pokud se tak stane, často bývá chyba na naší straně, i když si to jen velmi neradi přiznáváme.

autor textu Lenka Blachová