NULOVKA versus STOP, BEZPEČNÉ MÍSTO, START, a důvod PROČ

NULOVKA versus STOP, BEZPEČNÉ MÍSTO, START, a důvod PROČ

Nulová varianta, nulovka… S těmito termíny se mi podařilo očividně zamotat hlavu několika lidem, takže zkusím vše uvést na pravou míru. Je potřeba zmínit několik pojmů, tak to vezmu trošku ze široka.

K tomu aby zvíře fungovalo při tréninku v komfortním režimu, potřebuje mít 4 věci:

  • mít možnost říct STOP
  • mít BEZPEČNÉ MÍSTO
  • mít PROČ to dělám
  • mít způsob jak si říct o START, o pokračování

Potřebuje vědět, že si může situaci kdykoli zastavit. Tj. používá signál který znamená „STOP“ a člověk ho v tréninku vždy respektuje.

Potřebuje „bezpečné místo“ – myšlené nebo i fyzické, které umožňuje zrelaxovat (myšlené při tréninku v bezpečném prostředí, fyzické při tréninku třeba bubáku – možnost vzdálit se od problému).

Potřebuje „START“ – chování, kterým si „spustí“ opakování situace.

A potřebuje „PROČ“ – důvod proč by měl chtít spustit opakování situace. Důvod proč to všechno chce dělat – motivaci – v tréninku obvykle odměna, třeba pamlsek. V situacích které pracují se stresem, nebo diskomfortem, je to v rámci odměn složitější, ale to je na jiný text…

Když řekneme „nulovka“ myslíme tím, že…

Zvíře zaujme určitou pozici, nebo předvádí určité chování. Obvykle takové, které je velmi dobře naučené – velmi často trénováno a odměňováno. Chování kterým se zvíře snaží konečně dosáhnout úspěchu = snížit frustraci z opakovaného neúspěchu při tréninku. Právě proto volí chování, které má dobře naučené a cítí se v něm jistě a je tak schopné relaxovat stres z neúspěchu . Pro nás trenéry je to navíc velmi důležitá informace o tom, že v tomto okamžiku a za podmínek které jsme v tréninku zvolili, nám zvíře není schopné vyhovět.

„Nulovka“ jsou dvě věci, ne jen jedna

To co mylně nazýváme „nulovkou“, je vlastně to, co je vyjádřeno v rámci STOP a zároveň BEZPEČNÉ MÍSTO. Jsou to tedy dvě věci, které se snažíte „řešit“ najednou. Možná proto je to tak obtížné vymyslet a realizovat. Místo snahy o naučení „nulovky“ vypozorujte, čím se zvíře snaží žádat o STOP a co je pro něj následně BEZPEČNÉ MÍSTO. Přemýšlejte nad tím jako nad dvěma věcmi, ne jen jako nad jednou.

No a co je tedy nulová varianta ve skutečnosti?

Ve skutečnosti je nulová varianta dlouhodobě budované a vysoce odměňované chování pro řešení nouzové situace – např. když kosatka ohrozí(byť nechtěně) člověka který s ní v ten okamžik pracuje, vydává se signál, pod kterým je naučená nulová varianta – jako záchranné chování. Obvykle něco jako jdi na konkrétní místo a zůstaň tam, dotýkej se targetu, dokud nepřijde signál pro konec tohoto chování.

Kde je rozdíl?

Rozdíl je v tom, že skutečná nulová varianta je NA POVEL. Kdežto pod tím co jsme omylem pojmenovali „nulovka“ je většinou chování, které zvíře dělá samo o sobě a my ho jen podchytíme, posilujeme a používáme jako zpětnou vazbu – zdroj informace, o tom že se děje něco kvůli čemu není zvíře schopno v tento okamžik pokračovat v tréninku – a  toto chování je předváděno BEZ POVELU.

Plus mají obě věci jiný význam – v případě „nulovky“ se rozumí bezpečné místo pro zvíře. U skutečné nulové varianty se myslí bezpečné pro člověka – tam kde člověka zvíře byť nevědomky neohrozí.

(Inspirováno texty pana RNDr. Františka Šusty)