Kontrola a bezpečnost v pozitivce

Kontrola a bezpečnost v pozitivce

Pozitivka sama o sobě není těžká. Její principy jsou prosté a přímočaré. To nejtěžší je oprostit se od původních zvyklostí. Takových těch věcí, které by se daly shrnou do slova kontrola. Všechno to co děláme proto, abychom měli jistotu, že se to „nezvrtne“.

Je to strašně krkolomné na vysvětlení slovy, zatím jsem to ještě nezvládl…

Ale to, že přenecháme v jistém ohledu zvířeti kontrolu nad jeho jednáním, nám umožní mít mnohem větší kontrolu nad výsledkem toho co ho naučíme.

Důvod proč to tak funguje, je ten že chování, které takto naučíme, dělá zvíře s vědomím toho, co to chování obnáší. Dopředu ví že to obsahuje třeba i nepříjemných a bolestivé věcí.

A je ho ochotné zvládnou a podstoupit, právě proto, že je to od začátku, skutečně jeho volba jestli bude pokračovat a jak daleko bude ochotno zajít. Během tréninku se mnohokrát ověří, že jeho rozhodnutí vždy respektujeme. Nijak ho neomezíme v možnosti couvnout.

Vím že to zní jako strašné klišé… ale fakt to v krátkosti a jednoduchosti neumím lépe popsat… nejdůležitější na tom všem je volba zvířete… v mnohem širším smyslu než je to chápané například v HS.

Znova přihodím video s veverkou. Nevím jestli byl záměr naučit ji přicházet si vzít jídlo z ruky… ale je tam krásně vidět ten proces rozhodování kam až je zvířátko schopné zajít, kdy se potřebuje naopak vzdálit. A jak moc důležité, je že se skutečně vzdálit může, proto, aby si nakonec ten oříšek skutečně vzala.

Zkuste si na moment představit, jak by to celé dopadlo, kdyby se zvýšil tlak na tu veverku – třeba jen tím, že by se ruka o kousek pohnula.

A přesně o těchto drobných nuancích pozitivka je… mít pod kontrolou průběh učení, ne kontrolu nad samotným zvířetem. Tu získáváme díky tomu co se zvíře naučí.